Z povídky Zdá se ti to nemožné? 10.kapitola

26. října 2010 v 23:19 | Lussnape |  FanFiction Povídky
z povídky Zdá se ti to nemožné?
Žánr: Humor, Romantika 
Postavy: Hermiona Grangerová, Severus Snape
Přístupnost: Od 12ti let
Obdobi: Po Bradavicích
Kapitola: 10 z 21


 Co se to u vás děje?


Snad to bylo pokročilejší hodinou, každopádně když Severus dorazil na Ministerstvo tentokrát, vyhnul se oněm otravným davům, které se zřejmě přesunuly k okopávání tuřínů.
Kupodivu ani před kanceláří samotného ministra nečekala žádná delegace - což by ho stejně nezastavilo.
Stará známá za mramorovým pultíkem vypadala už značně koženě, když na Severuse jen letmo kývla.
Ten se nezdržoval ani s tím a rychle dovlál k zamýšlenému cíli.
"Už na tebe čekám, Severusi," uvítal ho Kingsley, sotva příchozí nespolečensky rozrazil ubohé dveře.
"To bys taky měl, když si schůzku u tebe zařizuji jako audienci u královny," prskal oslovený.
"Kolik jsi těch audiencí u Její Výsosti zažil, smím-li se ptát?"
"Jak důvtipné," čílil se Severus a bez dovolení se posadil do připraveného křesla.
"Měl bys vědět, že mám dennodenně, od rána až do večera, plný program, a to na měsíc a půl dopředu, takže si laskavě nestěžuj."
Zdálo se, že i Pastorek měl dnes těžký den.
Snape povytáhl obočí.
"Jaká čest… snad jsi nemusel zrušit něco důležitého," protahoval ironicky tak, aby bylo jasně zřejmé, co si o tom všem myslí.
Ministr se unaveně opřel.
"Jistě, že ne. Akorát velvyslanec z Walesu ti musel ustoupit, o nic nejde. Nemá nic lepšího na práci, než se sem pravidelně přemisťovat…"
Severus se ušklíbl.


"Dobrá, dobrá. Oceňuji tvé přijetí. Stačí?"
"Nemusíš ho oceňovat, ale nech si ten sarkasmus."
Severus by nejraději odsekl něco ještě sarkastičtějšího, jenže pro jednou mužovu pomoc potřeboval, ačkoli se mu to vůbec nelíbilo.
V konečném důsledku se tedy vzdal nadcházející, jistě poučné, výměny vzájemných jemných urážek a vytáhl z hábitu pečlivě srolovanou ruličku pergamenů. Beze slova ji hodil před čekajícího ministra. Ten ji stejně tiše začal pomalu rozrolovávat a následně luštit.
Pár minut bylo ticho.
"Mohl bych vám zařídit klidné stáří bez přítěže nečisté manželky?" citoval Kingsley jeden z posledních dopisů. Severus se nenamáhal s odpovědí, jen čekal, až muž naproti němu dočte.
"Pěkná práce," prohlásil nakonec a odhodil pergameny zpátky na stůl, "víš, kdo to píše?"
"Jistě," opáčil sebejistě Snape.
"Dobře, tohle je na podání kouzelnické žaloby. Řekni mi, kdo to je a…"
"Nějaké oficiální cesty nepřipadají v úvahu," přerušil ho rázně Severus. "Potřebuji, abys ze záznamů vyhrabal, kde se naposledy zdržoval, plus cokoli co by mohlo být užitečné."
Kingsley si ho chvilku mlčky prohlížel.
"Zase se snažíš obejít předpisy?"
Odpovědí mu bylo nejprve protočení očí.
"Jako bys nevěděl z toho, co máš přímo před nosem, že ty oficiální frašky jsou k ničemu. Jak dlouho to potrvá? Půl roku, rok? Nakonec prohlásí, že není dostatek důkazů pro vznesení obvinění."
Navíc na takové čekání nemám ani čas, dodal v duchu.
Ministr, ač nerad, musel připustit, že Severus má pravdu.
"Kdo to je?"
"Blaise… Zabini," to jméno přímo vyplivl.
"Počkej… Zabini… to mi něco říká," tápal Pastorek ve svém mozku zahlceném informacemi.
"Učil jsem ho," připustil Severus.
"Už vím!" zajásal ministr, "byl v tvé koleji, ne?"
"Hm," odtušil.
"Tak od začátku. Tvůj bývalý student, Zmijozel, tě vydírá prostřednictvím Hermiony. Proč?"
Mistr by se nejraději tomu tématu vyhnul na sto honů. Tak se o to také pokusil.
"Je to důležité? Faktem zůstává, že to dělá."
Kingsley se pousmál. Dneska vyhraje jejich odvěký zápas on.
"Podívej, Severusi… chceš po mně, abych obešel asi dvacet platných nařízení, což bych ze své pozice nikdy neměl dovolit. Tak mi, laskavě, řekni, za co se ten mladík mstí - protože jen tak pro nic za nic to nedělá, Zmijozelové jsou přece loajální…," vysvětloval a pečlivě zaznamenal každé Snapeovo zamračení, "a až mi to hezky všechno pravdivě vypovíš, můžeme se bavit o tvém požadavku," zakončil triumfálně a spokojeně si založil ruce.
Severus se cítil zahnaný do kouta, což Pastorek moc dobře věděl a jen čekal, zda ho s jeho žádostí pošle do háje, či zda zvítězí skutečnost jak moc se toho idiotského pisálka chce zbavit. Očividně nakonec vyhrálo to druhé.
Když Snape začal mluvit, bylo znát, jak moc je mu to proti srsti.
"Před lety jsem si trochu pohrál s jeho výsledky z OVCE," připustil neochotně a raději blíže nespecifikoval, že pojem "trochu" je značně nepřesný.
"Cože jsi?!" 
"To, co slyšíš, Kingsley."
"A můžeš mi laskavě vysvětlit, jakým právem jsi to udělal?" soptil ministr, což bylo vzhledem k jeho klidné povaze nevídané.
"Ohrožoval Hermionu," vyprskl Severus nerudně - protože přesně tomuto přiznání osobních pohnutek se chtěl vyhnout.
Na to konto se i soptící Kingsley nepatrně uklidnil.
"Vysvětli mi to," řekl a více než prosba to byl příkaz.
A tak byl Severus donucen vyložit, i když zjednodušenou, pravdu o celé té záležitosti. Ke konci svého vzteklého vyprávění prohlásil:
"… a tak když na ni zaútočil v umývárně, i přes mé varování…"
Pastorek mu do toho necitlivě skočil.
"Tak jsi do toho připletl city," dodal chápavým hlasem, což mělo jediný možný následek - Snape viděl rudě. Typicky.
"Žádné city jsem do toho nepletl!" vybuchl frustrovaně.
Tentokrát protočil oči Kingsley.
"Pro Merlina, Severusi! Je to tvoje žena, spíše bych se divil, kdybys do toho citovou stránku nepletl."
"Tenkrát to moje žena nebyla," bránil se chabě.
Druhý muž mávl odmítavě rukou.
"Tak asi někdy v té době jsi do toho spadl až po uši, to už je jedno," projevil pochopení, za což si vysloužil jen nevrlé zavrčení.
"Já nikam nepadal!"
"Jistě, že padal. Což je jen logické."
Severus vypadal značně pohoršen představou, že zrovna ON, jehož se něco jen tak nedotkne, byl nařčen z propadnutí citové lavině. A že to bylo ve své podstatě totálně pravdivé… to je věc vedlejší, Pastorek to nemá co vědět. A už vůbec to nemá s pochopením komentovat!
Chtěl-li snad s tímto svým míněním ministra seznámit, nebylo mu to dopřáno. Světlo světa spatřila další otázka.
"Hermiona o tom ví?"
"O čem? O těch anonymech nebo o zkouškách?"
"Zajímavé… o anonymech, předně."
"Neví a říkat jí to v žádném případě nehodlám. Po pravdě řečeno… kromě tebe to neví nikdo. A otázka OVCE už není důležitá."
"Nemyslíš, že by o něčem takovém měla vědět? Týká se jí to, mohla by si pak dávat třeba větší pozor…," rozvíjel přínos oznámení situace Hermioně ministr, což Severus, ještě stále myšlenkami u onoho citového padání kamsi, odmávl nepromyšlenou námitkou:
"Vzhledem k jejímu stavu je to vyloučené."
"… nebo by mohla…," nevzdával nápad Kingsley, než mu došel význam řečené věty.
"Jakému stavu?!" vyhrkl překvapeně a zíral na naštvaného Severuse. Že jedna a jedna jsou zákonitě dvě, mu docvaklo rychle.
Možná až moc rychle.
"Chceš mi tvrdit, že… je tvoje žena… těhotná?!" třeštil oči, než mu došel "překvapivý objev". "To znamená, že… vy dva… budete mít dítě?!"
Snape chudáka vytřeštěného ministra probodával zlostně-ledovým pohledem.
Opravdu, takhle se prozradit… k vzteku.
"Už to tak bývá, víš, že když žena otěhotní, s největší pravděpodobností bude mít dítě," odtušil podrážděně.
Čemu se ten chlap tak diví?
"Ale jak je to možné? Tedy chci říct… ty jako otec," zamotával se do toho nešťastně a každou další větou situaci nechtěně zhoršoval.
"U Merlinových vousů! To si myslíš, že žijeme jako v klášteře?"
"V klášteře… ne, jak se tam žije?"
Definitivně - ministrův mozek byl nyní zcela konsternován.
Severus zaúpěl.
"V celibátu, Kingsley, v celibátu. A nemíním s tebou probírat svůj milostný život," uťal rozbíhající se debatu rázně Mistr.
Ministr na něj chvíli ještě němě zíral, než se mu podařila další trefná připomínka.
"Gratuluji! To je tak… nečekaná zpráva… po všech těch letech, kdo by to byl tušil…," rozjímal tupě, "Hermiona musí být nadšená."
Tomu už mohl Severus jen nasadit korunu.
"Ona to ještě neví," opáčil, jakoby to bylo úplně běžné.
Chudák Pastorek už měl mozek převařený, jak moc ho namáhal v marné snaze pochopit, kde se stala chyba, která mu zřejmě unikla.
"Jak neví?"
"Zkrátka a dobře neví. Teprve na to přijde… snad… nebo tohle těhotenství nepřežiju já," ulevil si nastávající otec.
"Ty, Severusi… jsi si jistý tím, co říkáš? Tvoje žena je těhotná, ale neví o tom, za to ty to víš úplně přesně? Co se to u vás děje?" sondoval zmatený Kingsley.
Na jeho vkus bylo těch zvratů nějak moc najednou.
"To bude díky tomu, že jsme si jaksi… před lety… propojili magie," vysvětlit nechtěně a nezvykle neplynule.
"Magie… propojili… ty… vy… já ti to říkal!" nadskočil nečekaně Pastorek a najednou se tvářil, jakoby všechno bylo úplně jasné.
"Co jsi říkal?"
Nyní byl mimo pro změnu Severus.
"Přece to, že jsi do toho spadl až po uši."
"Vrrr," ozvalo se varovně.
"Opravdu, výborná zpráva. Už se těším, jak se necháš celý oslintávat… zrovna ty!"
Zdálo se, že alespoň někdo se dobře baví.
"Pokud jsi se už dostatečně zasmál, možná bych ti mohl připomenout, že je to zatím důvěrná informace," odsekl kysele Severus.
"Ale jistě! Mlčím jako hrob, hlavně že to vím a o nic nepřijdu."
"Jen aby," byla vyjádřena pochybnost, "mimochodem předpokládám, že už je ti jasné, proč se to Hermiona nesmí dozvědět. A taky proč to chci vyřešit co nejdříve. Za žádnou cenu do toho nesmí být zataženo dítě. Tak mi koukej pomoct," vypálil Snape na nepřipraveného Pastorka, který už ovšem neměl pádné námitky.
"Dělám to nerad, ale… dobře, zjistím, co se dá."
Mistr už jen stroze přikývl a rychle se zvedl.
"Severusi?" ozvalo se, když se chystal vzít za kliku.
"Pokud ho najdeš,… co s ním uděláš?"
Oslovený se nenamáhal s otáčením, stále čelem ke dveřím tiše pronesl:
"To, co bude nutné."
Odchodem zamezil dalšímu výslechu.


---------------------------------

To není možné! Přece není tak mimo… Tak dobře, znovu. Určitě se přehlédla.
Hermiona se posadila na okraj vany a pomalu, soustředěně začala počítat malé čtverečky.
Dvacet devět, třicet… tohle je obvyklá doba… třicet jedna, třicet dva… třicet šest, sedm, osm, devět… to už rozhodně nemá s obvyklou dobou nic společného.
Kruci.
Co se to tady děje?!
Jakkoli se ta otázka může zdát naprosto nelogická a odpověď na ni naprosto zřejmá, uznejme, že po pěti letech pravidelného a fungujícího užívání něčeho, co připravil Severus osobně, už reakce na položený dotaz tak jednoduchá není.
Přece není úplně pitomá!
Ovšem když se do počtů pustila po čtvrté a dospěla opět ke stejně znepokojivému výsledku, usoudila, že v tom čtverečkovaném kusu papíru chyba nebude.
Co když se jedná o nějaký zdravotní problém? Co když… je nemocná?
I když se hned vzápětí uklidňovala myšlenkou, že nemoc by určitě poznala, vyděšená byla dál. To se jí ještě nikdy nestalo, ani v době dospívání ne.
Dobrá, je třeba na to jít s rozmyslem.
Takže si položí základní otázku…
Může být těhotná?
No… soudě dle toho, jak ji doma učili, že se dělají děti, může být těhotná soustavně už pět let. Oproti tomu… není možné, aby selhal Severusův vlastní výrobek. To je prostě nereálné.
Tak kde je problém?
Jedině snad návštěva ošetřovny by mohla vzniklou situaci rozhřešit.
Poppy bude mít z práce v deset hodin večer jistě radost, ale… tohle je akutní případ, ne?
Hermiona si rukou roztřeseně přejela po krku, schovala menstruační kalendář do kapsy hábitu - to je věc, po které se ženský lékař, v tomto případě užvaněná madam Pomfreyová, bude pídit nejdříve - a vyšla z koupelny. Než prošla ložnicí do kabinetu a jakéhosi obývacího pokoje v jednom, raději se ještě jednou nadechla.
Severus se, dle očekávání, nacházel v křesle, kde snaživě cosi louskal. Nevěnoval své ženě žádnou pozornost až do chvíle, kdy tiše, v marné snaze uniknout jeho pozornosti (jako by to v Severusově případě šlo), přešla ke vchodovým dveřím.
"Ty někam jdeš?" zeptal se, aniž by odtrhl oči od knihy na svém klíně.
Nemůže ten chlap jednou zkrátka nevnímat, nebo to alespoň předstírat?
Zjevně ne.
"No já… asi bych měla… tedy… chtěla jsem…" koktala pitomě, jak malé vystrašené děcko, které něco provedlo.
"Ano?" snažil se jí "pomoci" Severus, což se naprosto minulo účinkem.
"Potřebuju si dojít na ošetřovnu," vymáčkla ze sebe konečně souvislou větu a pak už se jen modlila, ať se moc nevyptává - což bylo asi tak pravděpodobné, jako že v sobě Severus objeví skryté vlohy pro věštění z čísel.
Po tomto prohlášení se do ní mlčky vpil očima. Trvalo nezvykle dlouho, než pohled na okamžik sklopil, nicméně když následně promluvil, opět na ni, nervózně tam přešlapující a nejistou, zíral.
"Myslím, že si musíme promluvit," prohlásil nakonec pevným hlasem.



A/N: Děkuji všem za poskytnutí připomínek či vlastních postřehů ohledně těhotenství. Doufám, že výsledné rozhodnutí se vám bude líbit.
PS: Zdá se, že bude-li múza milosrdná, dostaví se i kapitola s popisem návštěvy divadla na Hermioniny narozeniny.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emmawatson tvé SB Emmawatson tvé SB | Web | 27. října 2010 v 16:47 | Reagovat

honem další kapiotlu... =))) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama